Prof. Josef Skupa (1892 -1957) strakonický rodák, tíhnul již od dětství k loutkám. Tento kandidát profesury, posluchač Umělecko-průmyslové školy v Praze, se zajímal i o mimoškolní sochařinu, (jejíž aprobaci získal až po válečné přestávce), od níž byl již jen krůček k modelování panáčků. Přišla 1.světová válka, Skupa narukoval a shodou šťastných okolností byl převelen do Plzně. Zde mu byla nabídnuta externí spolupráce s Městským divadlem ve funkci scénografa, jistý čas pobyl i v kreslírně Škodových závodů. Jistě se cítil velmi přitahován velkým divadlem. Ale to vše bylo takřka zapomenuto ve chvíli, kdy v Měšťanské besedě nahlédl do zákulisí "Loutkového divadla českých feriálních osad" v Plzni, které tehdy vedl lidový loutkář Karel Novák. Záhy se stal předním členem tohoto souboru a posléze i vedoucím. Roku 1920 vyřezal řezbář Karel Nosek podle Skupova návrhu figurku Spejbla, který měl být partnerem Kašpárka. Skupa se tak pokoušel oživit tradiční lidové typy loutkového divadla novým komickým typem. Tato syntéza však nebyla nejšťastnější. Roku 1926 přišel poprvé nesměle na scénu Hurvínek. Zrodila se tak jedna z nejpopulárnějších divadelních dvojic. Skupovo pojetí se však stále více vzdalovalo Novákovu tradičnímu pohledu na divadlo, což nakonec vedlo k jejich rozchodu. Roku 1930 založil prof. Skupa první profesionální loutkovou scénu nového typu. Spejblovic rodina se ještě téhož roku rozrostla o další členy - Hurvínkovu věrnou kamarádku Máničku a pejska Žeryka. Základní čtveřice typů je ucelena roku 1971 příchodem Mániččiny pedantické bábinky Kateřiny. Miloš Kirschner (1927 - 1996) se narodil 16. března 1927. Chtěl se věnovat mezinárodnímu právu, ale před ukončením studií byl v padesátých letech zatčen a odsouzen za protistátní činnost. Po vykonání trestu byl zařazen do trestního oddílu mezi tzv. "Černé barony". Po skončení vojenské služby byl v roce 1951 přijat do Divadla Spejbla a Hurvínka. Už v roce 1952 začal, zprvu anonymně, interpretovat titulní role, aby ho v roce 1956 prof. Skupa jmenoval svým nástupcem. Kirschner tak pokračoval v jejich vývoji a zřetelně jej posunul. Ke klasickému lidovému humoru přibyl i jeho intelekt. Tradici sice přijal, ale pokračoval v ní s novými podobami jevištními i tématickými. Obracel se k otázkám generačním, společenským. Řešil problémy charakteru, morálky, lásky i postoje individua ke společnosti a absurditám života. Zasloužil se tak o to, že se Spejbl s Hurvínkem nestali muzeálními exponáty. Role Spejbla s Hurvínkem hrál 44let. Tedy o 13 let déle, než prof. Skupa. Na rozdíl od něj začal svoje role interpretovat i v cizích jazycích. Spejbl s Hurvínkem tak promluvili 18-ti jazyky. Navštívil s nimi 30 zemí čtyř kontinentů. V Japonsku dostal vítězný pohár za zásluhy o rozvoj loutkového divadla. Byl jmenován čestným členem amerických loutkářů a uváděn ve světové encyklopedii "Who's Who in the World". Napsal nesčíslně odborných článků, rozhovorů, scénářů a divadelních her. Vystupoval v televizi, rozhlase a filmech nejen u nás, ale i v zahraničí. Podílel se na několika knížkách se S+H. Natočil spousty gramofonových desek. Jen u firmy Supraphon získal kupříkladu zlatou desku za 250 000 ks desek v cizojazyčné verzi, prodaných do zahraničí ( což je světový unikát ). Další zlatou desku dostal za milion desek prodaných u nás a posléze, v roce 1996, získal desku platinovou, za 1 200 000 MC a CD prodaných do roku 1996. Miloš Kirschner zemřel 2.7.1996. Zanechal po sobě svého nástupce Martina Kláska a své žáky, které učil zákonům tvrdé profesionality, nekončícího úsilí o moderní jevištní výraz se zachováním základních rysů tradice tohoto ojedinělého divadla, aby zůstalo divadlem syntetickým, básnivým, pravdivým a přesto iluzivním. Martin Klásek ( 1957 ) Nastoupil jako šestnáctiletý chlapec do jevištní techniky Divadla S+H. Zakrátko na sebe upozornil svým loutkovodičským nadáním. Přešel tedy z techniky do uměleckého souboru a několik let se střídal ve vodění loutky Hurvínka. Když se posléze projevila jeho schopnost napodobit hurvínkovskou fistulku a prokázal potřebné herecké schopnosti, začal jej Miloš Kirschner připravovat jako svého nástupce. A tak Martin Klásek již v roce 1974 absolvoval v dětské hře "Hurvínek mezi broučky" svůj první herecký křest v postavách Spejbla a Hurvínka. Po několikaleté pauze začal v roce 1982 s Milošem Kirschnerem pravidelně alternovat. Zprvu jen v dětském repertoáru, později i v představeních pro dospělé. Když kvůli zdravotním problémům omezil Miloš Kirschner namáhavé zahraniční cesty, pokračoval M. Klásek i v tradici cizojazyčných verzí, neboť divadlo od éry Miloše Kirschnera hraje vždy v jazyce té země, kde právě hostuje. Navazuje i na tradici autorské dílny divadla. Napsal dialogy pro dětskou hru "Přicházejí k nám S+H". Prvním samostatným autorským a režijním debutem byla hra "Hurvínek a zrcadlo", po kterém následovala další - "Hurvínek UFOnem". Tyto hry byly hrány i v cizině. Roku 1990 se stal šéfem uměleckého souboru divadla a v roce 1996, po smrti Miloše Kirschnera, již třetím otcem hlavních protagonistů divadla. V uplynulých sezónách uvedlo D S+H v jeho režii hry "Hurvínek už zase zlobí" a "Hurvínkova cesta do Tramtárie", kterých je, spolu s Denisou Kirschnerovou, spoluautorem. Pokračuje i v mimodivadelních aktivitách. Občas se věnuje dabingu. V rolích S+H natáčí nové MC a CD, vystupuje v televizi. Potvrzuje tak, k radosti divadla i jeho fanoušků, životaschopnost této světově ojedinělé divadelní tradice. Mgr. Helena Štáchová ( 1944 ) Po maturitě nastoupila do Divadla S+H jako elévka. Po roce odešla studovat na Divadelní fakultu AMU. Po absolvování této vysoké školy se v roce 1966 stala členkou divadla. Po roce převzala od Boženy Welekové interpretaci jedné z hlavních postav divadla - Máničky, která vznikla v roce 1930. Na rozdíl od svých dvou předchůdkyň začala po boku M. Kirschnera, který se stal také jejím partnerem životním, s interpretací cizojazyčných textů ( německy, rusky, španělsky, italsky, anglicky, francouzsky, japonsky, čínsky). V roce 1971 pro ni M. Kirschner vytvořil novou postavu, která se okamžitě stala další z kmenových postav divadla. Je jí paní Kateřina Hovorková. Mániččina bábinka. Tato postava dala H. Štáchové možnost rozšířit herecký part, který navazuje na tradici, kdy jeden herec vytváří současně dvě typově a věkově odlišné postavy. H. Štáchová nepůsobí pouze v divadle, ale i v rozhlase, dabingu, televizi a společně s Milošem Kirschnerem natočila nesčetně gramofonových desek, kazet, a nyní v této činnosti pokračuje i s M. Kláskem při natáčení dalších CD a MC. Je autorkou scénářů pro divadlo, televizi, ale i zvukové nosiče. Napsala řadu her pro dospělé i pro děti. Některé z nich se hrály i v cizojazyčných verzích po světě. Své hry režíruje a několik let se starala o profil divadla ve funkci dramaturga. Po smrti Miloše Kirschnera byla jmenována do funkce ředitele divadla.