Vážení,
ve dnech 16. 3. až 30.3. 2004 jsme hostovali v Hamburku ve "Fliegende Bauten". Byli jsme pozváni na základě tří velmi úspěšných třítýdenních vystoupení v divadle St. Pauli. Tentokrát jsme nabídli k uvedení hru pro děti od Martina Kláska a Denisy Kirschnerové "Hurvínkova cesta do Tramtárie"("Hurvineks Reise nach Tramtaria"), kterou jsme sehráli osmkrát a hru moji (tedy Heleny Štáchové), určenou dospělým divákům "O myších a loutkách" ("Hurvínek, der Mäuseschreck"). Tu jsme uvedli třináctkrát. (Jen pro zajímavost asymetrie, která je ku prospěchu her pro dospělé, je typická pro Německo, kde je tradičně daleko větší zájem jak pořadatelů, tak i diváků o představení určená dospělým. Což je zcela opačný trend než u nás doma.)
Obě tato představení, která zde měla v německé verzi premiéru, byla mimořádně dobře diváky přijata a navštívena (celkem nás vidělo ca. 4250 diváků). Velký zájem o nás opět projevila německá média. Poskytli jsme množství rozhovorů pro televizi, rozhlas a nejrůznější německé noviny.
Naše divadelní vystoupení byla v mnoha novinách komentována a kritikou velmi dobře hodnocena. Jen pro ukázku ocituji několik titulků a citátů:

HAMBURGER ABENDBLATT 19.3.
Titul: "Nechávají loutky tančit"
dále o dětském představení:
...."Nádherná pohádka, plná dětského humoru"......."napínavé, plné barev a fantasie"
o večerním představení:
............."Spejbl a Hurvínek nám s bystrými postřehy vyprávějí o všedním životě za kulisami.." ............."V německém repertoáru jsou tato zbrusu nová báječná představení k vidění ve Fliegende Bauten"............

HAMBURGER MORGENPOST 20.3.
Titulek: "To nejlepší pro mladé divadelní návštěvníky"
dále o dětském představení:
....."Kulisy plné fantasie, kouzelná hudba, příběh vyprávěný s láskou a výsledkem je snové divadlo.
o večerním - taktéž v Hamburger Morgenpost:
Titulek: "Drzé průpovídky s trochou filosofie"
........"Drzé průpovídky se špetkou filosofie a spoustou okouzlujících nápadů....!" ........Premierové publikum aplaudovalo nadšeně"............. Resume: Spejbla s Hurvínkem si nenechte ujít

LURUPER WOCHENBLATT
Titulek: "Spejbl a Hurvínek s novým programem"
...."Čeští loutkáři mají v Hamburgu už zapřísáhlou fanouškovskou obci. Dosud se spřežení otec-syn svým líbezným a kousavým humorem postaralo o nostalgické pocity a nadšené kritiky. Šarm těchto dvou bojovných kohoutů si nemůže nikdo nechat ujít....... .....Dřevěné postavičky garantují divadelní zázrak mistrovské třídy.Vypilovaná technika, perfekcionalismus ve vodění marionet s láskou vytvořené kulisy, ale především vtip, pohotovost a životní moudrost garantují v tomto divadle skvělý požitek...."

HAMBURGER ABENDBLATT 16.3. 2004
Titulek: "Kde se vlastně nachází Tramtárie?"
......Vše visí doslova na hedvábných nitích: Pražské marionetové divadlo předvádí své, zdaleka ne dřevěné loutky na jevišti "Fliegende Bauten" .... ......V Čechách jsou hrdinové Divadla Spejbla a Hurvínka svým způsobem národním pokladem, neexistuje snad žádné dítě (už ve třetí generaci), které by tyto postavy buď live, nebo z poslechu či z videokazet nezažilo..........."

HAMBURG PUR 11-24.3.2004
Titul: "Spejbl a Hurvínek - život na nitích"
".....Loutkové divadlo může být také pro dospělé. Skutečně! ....Z Čech pocházející marionety mají dokonce v Hamburgu velký okruh fanoušků. A my s nimi souhlasíme: Marionetové divadlo na první pohled právě nesymbolizuje to, co je možno nazvat divadelním, nebo kasovním magnetem. Přesto dřevěný tým otec-syn Spejbl a Hurvínek už několikrát vystupoval před dospělým publikem a udělal na něj velký dojem zcela svébytnou dynamikou a originalitou. Perfektnost programu není náhodná a má dlouhou historii..... ........Hlavními postavami všech inscenací jsou Spejbl s Hurvínkem, otec a syn, kteří reprezentují opačné světonázory. Vlastně bychom mohli ty dva označit za Alaina Delona, nebo Seana Conneryho loutkového divadla, protože jsou skutečnými nestárnoucími hvězdami ve své branži...... ....Spolu s množstvím prekérních situací, pramenících z nejrůznějších důvodů, nabízí divadlo paletu vizuálních grotesek,sólových pantomim a muzikálních čísel - pochopitelně spolu s dialogy, bohatými na střety mezi Spejblem a Hurvínkem. Na své si přijde především loutkoherecká pohotovost a mistrovství v ovládání marionet, které jsou tradičním výrazovým prostředkem divadla. Satirické komedie, určené dospělému publiku, mohou díky specifické svébytnosti marionet, působivě a originálně zobrazovat světový názor. "

shmagazin 13.-19.3.
titulek: MILOVANÉ DŘEVĚNÉ HLAVY
"Taťuldo, na co zemřelo Mrtvé moře?" Malý Hurvínek opět dělá vlastnímu otci svými otázkami díru do hlavy. Přesto, kdo by se mohl na toho malého ušatého chasníka s vykulenýma očima zlobit? Naopak: Fanoušci ve všech koutech světa milují ty dva pražské dřeváčky, kteří od dvacátých let komentují světové události a na hedvábných nitích se potácejí z jednoho dobrodružství do druhého......"

Tak toto bylo skutečně jen několik málo citátů z článků, které vyšly v době našeho působení v Hamburgu. Mohu vás ujistit, že jsem nezamlčela jediný kritický postřeh, či tón. Ani jsem nemohla, protože prostě a jednoduše neexistoval. Ohlasy byly jednoznačně positivní.
Vracíme se tedy domů s dobrým pocitem, protože jsme - jak pokaždé citujeme "opět nespálili mosty" a čekají na nás nová pozvání k hostování, ale také nás uspokojuje, vědomí, že jsme ve městě, těšícím se tou nejlepší světovou kulturní nabídkou, sklidili ovace publika i médií a mohli jsme se těšit velkému diváckému zájmu. Zkrátka, nedělali jsme naší zemi a městu Praze, kam patříme, ostudu, ale čest.
Často se při našich rozhovorech němečtí rozhlasoví komentátoři vyslovili, jak lze závidět naší zemi, že se může pochlubit tak ojedinělou světovou raritou a divadlem takovéto umělecké úrovně a trvalých hodnot.I v novinovém článku, ze kterého jsem už citovala, zazněla úvaha, že Spejbl s Hurvínkem jsou národním pokladem.
Žel jsou v tom našem malém a českém rybníčku tací, kteří si pletou poklad s pokladničkou. Jak, dle mých zpráv, komentovala naše média, zatímco jsme dvakrát denně usilovali o dobrý zvuk naší české kultury, tak právě tou dobou, bohužel bez naší přítomnosti, proběhlo proti mně a tedy i divadlu, soudní řízení. Týkalo se odvolání, které iniciovala plzeňská protistrana, která nebyla spokojena s prvním verdiktem soudu, jehož stanovisko bylo takové, že plzeňský sociální úřad MÚSS neprokázal právo na vlastnictví loutek Spejbla a Hurvínka.
Tato mnohaletá nechutná tahanice, která nás okrádá o čas, peníze a škodí naší tvorbě i pověsti, bohužel neskončila tak, jak jsme předpokládali. A to přesto,že plzenští úředníci opět nedodali jediný důkaz o svém iluzorním právu. Jak jsem se od svého právního zástupce dozvěděla, prý bylo chybou první instance, že nebyli vyslechnuti svědci protistrany, kteří měli dosvědčit plzeňskou verzi o zrodu loutek a identitě jejich tvůrců. Pokud však vím, nebyli vyslechnuti právě proto, že se nejedná o svědectví přímé, ale tzv. z druhé, či třetí ruky (neboli typu "jedna paní povídala"), což není ze zákona možné brát u soudu jako důkaz.
Jestliže tedy má větší váhu svědectví tří publicity chtivých seniorů (navíc v jednom případě svědka prokazatelně finančně motivovaného), proti originálním dokumentům, podepsaných samým profesorem Skupou, pak se už nedivím, že nás ohrožují neodsouzení zločinci, další z nich donekonečna a beztrestně tunelují naše hospodářství, protože soudy jsou přeplněny a nemají kapacitu na včasné vyřízení jejich případů. Trvá-li každý, i evidentně jasný případ tolik let jako ten náš a je-li donekonečna vracen a znovu projednáván, pak se skutečně není čemu divit.
Chci jen doufat, že další soudní kolo bude tím posledním a konečně při něm bude vše vyřízeno dle práva a svět nám bude i nadále moci závidět náš národní poklad a ne naplněné plzeňské peněženky. V případě, že by vše dopadlo tak, jak zamýšlí plzeňská strana, museli by se totiž napříště o slávu a světové renomé Spejbla a Hurvínka postarat plzeňští radní spolu s úředníky. Jen si nejsem jistá, že mají spolu s nezkrotným hladem po výdobytcích cizí práce i hurvínkovskou fistuli.
Doufám, že mi nebudete mít za zlé tento satiricky kousavý tón představíte-li si naši situaci. Vracíme se vítězně a "na štítě" do země, kterou jsme reprezentovali a zde na nás místo díků čeká další pozvání k soudní tahanici, ve které musíme dokazovat právo na naši tvorbu. Je z toho trochu hořko na jazyku nejen mně, coby obžalované, ale i všem mým divadelním kolegům.