REKAPITULACE soudního sporu:

Plzeňský ústav zdědil autorská práva po prof. Josefu Skupovi. Což znamená, že má právo na to, co patří mezi jeho autorská díla, nikoliv však na jeho interpretační nahrávky, nebo na postavy Spejbla a Hurvínka. Autorem jejich postav a jmen totiž nebyl. Byl jejich duchovním otcem, což je sice ta největší zásluha, ale autorských práv se to netýká. V jeho případě se to týká jen her, kterých je autorem, či spoluautorem, pak také jeho obrázků, nebo ilustrací. Autorské právo bralo divadlo v úvahu a ústav dostával po dlouhá léta prostřednictvím DILIA nemalé peníze (koruny i valuty) za tantiémy ze Skupovy a Wenigovy hry „Hurvínek mezi broučky“, kterou jsme z piety nepřetržitě v divadle uváděli. Novému řediteli ústavu se však zdálo, že by mohl z divadla vymámit peněz daleko víc, neb jak se říká „s jídlem roste chuť.“ Prohlásil se coby majitel postav a jmen Spejbla a Hurvínka a zcela neoprávněně přišel s požadavkem na vysoké částky za jakékoliv jejich užití. Chtěl dokonce rozhodovat o způsobu činnosti divadla, takže v tom případě by se úředník měl stát uměleckým garantem divadla. A to jak v oblasti interpretační, tak i obsahové. Také každé mimo divadelní vystoupení by smělo proběhnout jen po jeho schválení a náležité peněžité odměně. Divadlo by i na vlastní scéně muselo ústavu platit za vše, co se postav týká, velké peníze. Když pomineme sám fakt, že žádost byla nesmyslná a neoprávněná, tak by jejich požadavky divadlo zlikvidovaly. Trpělivě jsem spolu s mým právníkem řediteli i zástupcům radnice vysvětlovala, že autorem postav Spejbla a Hurvínka i jejich jmen Skupa nebyl, takže na něco takového dědicové (o kterých sám Skupa nemohl mít ani ponětí) nemají právní nárok. Předkládali jsme jim patřičné dokumenty. Přesto, že oni neměli jediný doložený argument a doklad, který by je v jejich žádosti utvrdil, tak se soudili osm let. Stále dokola se odvolávali, takže nakonec skončili u nejvyšší a neodvolatelné instance – u Nejvyššího soudu. Za záminku žaloby si vzali, že Skupou jmenovaný nástupce a ředitel divadla Miloš Kirschner si z obav před plagiáty a podobnými zlatokopy, zaregistroval řádně ochrannou známku, kterou jsem zdědila. Trpělivě vyčkali, až Kirschner zemřel a krátce na to mě zažalovali za její neoprávněné užití. Všechny soudy po právu prohráli. Za tu dobu vystřídali několik právních zástupců a prosoudili během osmi let velké peníze, kterými ústav soudní výlohy platili z rozpočtu města Plzně na soc. účely. Celá tato causa postrádala logiku. Množství poplatků, které by v případě výhry divadlo muselo platit, by ohrozilo jeho existenci a peníze by pak nedostali žádné. Jediným vysvětlením by tedy mohlo být, že měli v plánu licenci na postavy prodat do zahraničí. Sice by dlouholetá existence slavné scény zanikla, ale to by je dozajista netrápilo. V ústavu se krátce po prohraném soudu vyměnilo jeho vedení. Právní zástupkyně, která si na dlouholetém sporu nemálo vydělala a ústav (nebo lépe sociálně potřební lidé z Plzně) tím připravila o spoustu peněz a spor navíc prohrála, však v jejich službách zůstala.

VZTAH PLZNĚ K SOUČASNOSTI:

Divadlo S+H se chystá velkolepě oslavovat. V nadcházejícím roce 2010 na nás čekají mnohá výročí. Spejblovi bude devadesát, Máničce a Žerykovi 80. 80 let trvá profesionální éra divadla. 15 let jsme v Dejvicích, 65 let v Praze a 80 let trvá spolupráce s prestižním vydavatelstvím Supraphon. Podařilo se nám připravit i spoustu úžasných projektů, coby dárky k výročím. Slavit budeme v nově zrekonstruovaném divadle, ve kterém bude otevřeno museum loutek. Současně v den otevření divadla má být slavnostní premiéra unikátního projektu, kdy ve všech 3D kinech po celé republice bude uveden film se Spejblem a Hurvínkem. Unikátní je onen projekt v tom, že se jedná o 3D přenos z divadelního představení. Film bude uváděn výlučně jen pro školy a školky. Na konci filmu bude uvedena i anonce a ukázka na chystaný animovaný velkofilm s S+H, který bude mít premiéru ca. za 2 1 roku. Za snížené vstupné tak naše oslavované loutky navštíví děti po celé republice. Tedy všude tam, kde jsou 3D kina (což je už takřka v každém větším městě).
Dále, společně s brněnským nakladatelstvím Cpress vydáme obsáhlou a unikátní encyklopedickou knihu „Spejbl a Hurvínek na nitkách osudu.“ Autorkou knihy je Denisa Kirschnerová. Bude to velmi luxusně vybavená kniha, jejíž součástí jsou, krom archivních i současných fotek i přiložené archivní dokumenty. Obsah mapuje velmi čtivou formou celou éru divadla od vzniku, až do současnosti. Součástí textu jsou ukázky z her, a také přiložené DVD s neznámými filmy s S+H od Trnky a Pojara. Krom toho tam bude přiloženo i kompilační CD, na kterém budou zachyceny ty nejlepší úryvky z nahrávek všech tří interpretů a interpretek Hurvínka, Spejbla a Máničky, takže bude možné srovnat jak jednotlivé tvůrce, tak i vývoj charakteru a humoru loutek. Toto CD pro knihu sestavil ze svého archivu Supraphon. Ten se rozhodl, že jako dárek oslavencům, vydá jubilejní krabičku, v ní 3 CD, na každém z nich to nejlepší od jednotlivého interpreta. Navíc, jako bonus, by přibalili i ono CD, co bude v knížce.
Při slavnostním zahájení v novém divadle budeme křtít archivní víno Spejbl, pokřtíme také tři zmrzliny – Hurvínek, Spejbl a Mánička, jejichž chuťové složení vybraly samy děti. Chystáme k otevření večerní premiéru „Spejblovo hudební zmatiné,“ které bude mít premiéru v lednu v německém jazyce v Berlíně.

Domnívala jsem se, že soudní rozhodnutí spor ukončí. Neočekávala jsem omluvu za nespravedlivé obvinění, na to zástupci Plzně nevypadali. Od plzeňské causy však už uplynul delší čas, vedení se vyměnilo a peníze, které by ústav získal z CD se Skupou (kde jsou i nahrávky z autorské Skupovy dílny), by měly pomoci sociálně slabým občanům o jejichž blaho se má ústav starat. Přemýšlela jsem i o tom, že znovu k výročí uvedu onu Skupovu hru, kterou jsem v době, kdy mě žalovali, stáhla z repertoáru. Máme sice dost her, mnoho dalších připravených v šuplíku, navíc se jedná o hru poněkud archaickou, ale myslela jsem, že v době výročí by si takovouto vzpomínku zasloužil i duchovní otec oslavovaných postav a zakladatel divadla - prof. Josef Skupa.
Supraphon seznámil ústav s radostnou zprávou, že chce opět vydat CD se Skupou. Místo očekávané radosti jim oznámila právnička dr. Hornová, že dědicové zakazují zveřejnit cokoliv, co se týká Skupy. Prý s mými projekty (tedy projekty divadla a Supraphonu), nechtějí mít nic společného, protože jsem uškodila pověsti Skupy. Zřejmě tím, že úspěšně vedu divadlo, bez kterého by už dávno Skupovo jméno upadlo v zapomnění. Právnička v telefonickém rozhovoru vyhrožovala, že nesmíme užít ani jeho fotografie. Zde už značně přestřelila. Zřejmě vědomě, protože musí vědět, že fotky-portréty Skupy, si on sám nefotil, takže fotky nejsou jeho autorským dílem, ale dílem fotografa, navíc jsou z divadelního archivu a zákazy podobného druhu jsou naprosto nesmyslné. Za tímto pochybením se skrývá jen snaha uškodit i za cenu, že se sama právní zástupkyně projeví ve své profesi jako diletant. Druhá a stejně špatná varianta je ta, že dr. Hornová paragrafy příliš nezná (že by vystudovala práva v Plzni?), a tak tvrdí nesmysly. Sama nevím, která z alternativ je horší?

Zakázat jejich chlebodárce a škodit jeho dílu a i jeho oslavám, je tak nesmyslné, že jsem se rozhodla, že si ověřím, zda toto rozhodnutí, které sociální ústav připraví o velké peníze z tantiémů a prodejů, jeho vedení ústavu vydalo. Jestli to není jen kapric nenávistné právničky, která jim prosoudila nemalé peníze z rozpočtu Plzně na sociální účely. Zavolala jsem proto současnému řediteli, abych se ho zeptala, zda toto rozhodnutí je skutečně jeho. Ten se cítil být obtěžován, byl arogantní a odkázal mě na jejich právničku. Ta se již vyjádřila, takže, toto jejich rozhodnutí beru já i vedení Supraphonu, jako závazné. Hru neuvedeme, ušetříme si výdaje i práci a navíc tantiémy, které by plynuly do Plzně sklidí autoři divadla, jejichž hry budeme uvádět místo oné hry od Skupy. Každý z nich to přivítá. Na fotografiích, v knize i na chystaném CD, Skupu jeho fanouškům představíme. Ovšem jen v nahrávkách, jichž není autorem. Právě tak i na bonusovém CD vynecháme autorské věci Skupy a nahradíme je jinými. V knize, mapující pro nás i budoucí pokolení historii divadla, neuveřejníme Skupovy dada básně, ukázky jeho dialogů a ilustrace. Dáme tam jiné. Naše projekty tento kapric nijak neohrozí. Čtenářům nic chybět nebude, neb neví, že o něco přicházejí. Pohled na historii divadla však bude do jisté míry okleštěný. A bude to i velká ztráta pro sociálně slabé občany Plzně, kteří přijdou o peníze. Ovšem nevyčíslitelná škoda to bude pro pana prof. Skupu, s jehož autorským dílem jsme chtěli posluchače, diváky i čtenáře seznámit a poděkovat mu tím za úžasný počin, ze kterého dodnes profitujeme.

Nad lidmi podobného ražení mi zůstává rozum stát. Když sami neumí tvořit, snaží se jen bořit. Závist a chamtivost je hrozná vlastnost, která však trestá ty, kterých se týká. Já mám naštěstí jako ochranu před jim podobnými ochrannou známku. S tou mohu divadlo chránit. Kdybych byla stejně zpozdilá, jako plzeňští dědicové, zakázala bych městu Plzni pomníky se Spejblem a Hurvínkem, část výstavy loutek, kde se prezentují i s postavami S+H, pak Skupovy nahrávky CD, které byly již dříve vydány bez mého souhlasu. To vše vzniklo bez mého souhlasu a licence. Dokonce se při tom jedná o trestný čin. Vysoudila bych na městě, které sám Skupa před 64 lety opustil, dost peněz a na oplátku by ony artefakty musely zmizet. Byla bych ale velmi provinční a zpozdilá. Na rozdíl od dědiců chci, aby byl pan profesor Skupa stále s námi a každá připomínka Spejbla s Hurvínkem dělá nakonec divadlu reklamu. Navzdory lidem, jejichž cíle jsou opačné.